Archiv článků
Ž l u t é...
11.05.2011 15:51
Není ticho, to tedy vůbec ne. Stébla trávy, která se nade mnou sklánějí, jemně šustí a zelenou džunglí, která mne obklopuje do všech stran, proniká hmyzí šelestění, už to není bzukot jako za horkého letního odpoledne, protože se stmívá. Tím víc to kolem voní, vnímám...
Stopy ve sněhu
11.05.2011 15:36
Přicházel k domu. Sněhový poprašek zasypával chodníky, ale jen zlehka a hravě. Sněžit začalo před chvílí. Zimní podvečer dávno opanoval vilovou čtvrť, v níž žil, a tak kráčel k domovu a užíval si naprostého, téměř dokonalého ticha. Sníh jako by odfiltroval všechny přebytečné ruchy a hluky,...
Ospalé odpoledne naprostého idiota
11.05.2011 14:31
Ochraptělý zvuk zvonku rozčísl ospalé odpolední ticho, kolébané jemným bubnováním dešťových kapek. Probouzím se pomalu a nerad, a tohle bylo jako výbuch pumy, která se mi rozstříkla hlavou a ven a do všech světových stran. Knížka, nad níž jsem usnul, mi vypadla z ruky.
Crrrr, znovu se rozeřval...
O marném vztekání a co se středem vesmíru
11.05.2011 10:16
Čím jsem starší, tím hůř se mi vyrovnává s potížemi těch druhých. Jako bych ztrácela ochotu ponižovat se a tajit, co si myslím a proč. Měla jsem štěstí a v posledních měsících jsem potkala několik docela vzdělaných lidí, kterým z různých důvodů vadí asi totéž co mně - že naše společnost tak nějak...
Z o u f a l s t v í
11.05.2011 10:12
Už nemůžu dál, říkala si a do krvava si kousala rty. Dál už nemůžu, už neudělám ani krok, ale musím. Musím, musím, musím, přesvědčovala sama sebe.
Takhle vypadá peklo, uvažovala a ani trochu nevnímala, že ji obklopuje majestátní zeleň vysokými stromy zarostlých vrchů.
Bylo jí nesnesitelné...
D o v o l e n á
11.05.2011 09:45
„Já se jmenuju inženýr Perez,“ představil se důtklivě. Vypadal jako sportovec, nebyl ale už žádný zajíc. Vlasy mu šedivěly a při chůzi na jednu nohu lehce napadal.
Tyčil se nad hloučkem turistů uprostřed rozlehlé letištní haly. Právě přistáli v Gironě a v následujících dnech tady chtějí ...
P ř e d t u c h a
11.05.2011 09:43
Je tak hezký a přívětivý, fakticky. A přirozený. Na nic si nehraje, určitě ne. Nebo možná hraje, ale umí to tak dobře, že vůbec nevypadá křečovitě, nebo snad falešně. Snad je to i tím, že je cizinec. Ať je to, jak chce, dneska už Gaetana Brunelliho zná v téhle zemi každý, kdo má doma televizi. Jeho...
K ř i v d a
11.05.2011 09:40
Přišel jako kdykoli předtím. Ale když se za ním zavřely dveře, zůstala jsem stát uprostřed předsíně a nemohla se pohnout. Tvář jak by mi zkameněla, byla jsem naprosto strnulá. Mé tělo dýchalo a krev proudila cévami jako zběsilá, ale cosi ve mně ztvrdlo na kámen. V té chvíli jsem věděla jediné...
O s l a v a
11.05.2011 08:59
Někomu ten mumraj může vadit, ale mně ne, já ho mám rád.
Slyšíte?
Mám rád tyhle zvuky – hřmot vytahovaných zásuvek, cinkání příborů a talířů. Ruch, který oznamuje, že příbuzenstvo se sjíždí a slavnost co nevidět vypukne.
V naší rodině to tak bylo vždycky.
Ženské třeštily, nakupovaly, plánovaly,...
Tohoto dne...
09.05.2011 20:45
.. začal můj zápas s těmito stránkami. Je to můj pokus, jak se vyrovnat s vlastními tvůrčími silami, - někdy mne přepadnou, jindy chrní a jindy zase živoří a nechce se jim ani dýchat.
Záznamy: 11 - 20 ze 22